Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jak se pes učí žít ve vaší rodině

3. 6. 2007
Výchova k čistotnosti - jorkšírek bydlí vždy s Vámi v bytě, takže je nutné štěně učit, aby zachovávalo čistotu. Zcela určitě nejhorší jsou první týdny - malé štěně má velmi malý močový měchýř a často dělá loužičky. Proto je nejlépe vymezit mu prostor, kde je na podlaze položené linoleum - snadno se udržuje vytíráním. Zapamatujte si proto, že loužičku udělá vždy, když se vzbudí, nebo když se nakrmí. Když se vzbudí, vezmeme jej do náruče, a přeneseme na místo, kde chceme, aby potřebu vykonalo ( na trávník před domem ). Umístíme jej na požadované místo a pakliže vykoná potřebu, velmi radostně jej pochválíme, můžeme i přidat oblíbený pamlsek - např. kousek piškotu (ne uzeniny nebo slaný sýr). Bývá doporučováno úkon vykonávání potřeby doplnit i povelem ( např. čurej..), po čase štěně bude i na hlasový povel chápat, co se po něm chce. Zapamatujme si, že štěně musíme velmi a hodně radostně pochválit a pohladit, když udělá, co po něm chceme, pamlsek tento libý vjem ještě posílí. Při správné péči a vedení by se štěně mělo samo odebrat na stálé místo s novinami, nebo ještě lépe začíná nepokojně pobíhat za vstupními dveřmi, kterými se chodí ven, kňučet a někdy i škrábat na dveře, protože ví, že se má jít venčit ven. Měli byste vědět, že rozdíly mezi štěňaty jsou veliké a nelze říci, že každé to začne určitě dělat za tři dny. Některé se to naučí rychle a u některého to trvá i týdny. Na štěněti poznáme i během hry, že se mu chce venčit - přestane si hrát, je roztěkané, začíná očichávat podlahu. Postup je vždy stejný a byl již popsán. Je-li štěně dopoledne samo doma a v rodině jsou děti, mělo by se stát samozřejmostí, že když přijde děcko domů, mělo by ho vzít ven. Štěně se totiž při příchodu zpravidla samo vzbudí a určitě vbrzku udělá loužičku - proto by se mu dítě mělo okamžitě již popsaným způsobem věnovat. Čím větší úsilí budete věnovat výchově k hygienickým návykům, tím rychleji se dočkáte žádoucího výsledku. Za již udělanou loužičku nemá smysl štěně trestat - nepochopí, že je trestáno za loužičku nebo hromádku, kterou udělalo byť před deseti vteřinami. Nastane-li situace, že k tomu dojde a vy již nestihnete tomu zabránit, při močení štěně přísně pokáráme povelem "FUJ", a potom jej okamžitě přeneseme na trávník a tam jej opět pochválíme a pohladíme. Štěně si pak snadno vytvoří souvislost s tím, co se po něm chce. Používání trestů - pamatujme si jednu důležitou věc a to pro další měsíce. Pakliže je to jen možné, vyvarujeme se jakéhokoliv výrazného fyzického nátlaku a donucení, o bolestivých trestech nemluvě. Používáním trestů je hrubě narušováno vzájemné citové pouto, které se v této době utváří - naše štěně k nám lne, přišlo o maminku a sourozence, a nová rodina pro něj představuje novou smečku - rodinu. Zážitky a vjemy z útlého věku si pes nese jako zkušenost po celý život, a pakliže fyzický trest je příliš silný nebo jsou časté, štěně prožívá trest jako stres a začíná se Vás bát. V dalších pokračováních se k trestům vrátíme, teď si budeme pamatovat, že na štěně se nemá křičet, bít rukou nebo čímkoliv jiným v ruce - malé štěňátko se vůbec trestat nemá, ale pakliže to musíme udělat, popadneme jej za kůži na krku, zavelíme "FUJ" a zatřepeme s ním - s citem. Tento úkon provedeme v klidu, rázně a velmi krátce tak, aby stres byl co nejkratší. Všeobecně platí, že nejlepším působením na štěně je kladná a neustávající motivace, tj. co největší pochvala, pohlazení a pamlsek za to, co udělá správně. Vítání - štěně má od přírody potřebu vyskočit a olíznout nám obličej. Proto se vždy k němu sehneme ( nebo vezmeme do náruče ) a podle psího rituálu se s ním přivítáme. Zároveň ho tímto učíme, aby na nás neskákalo. Návyk na obojek a vodítko - velmi brzy zahájíme nácvik - štěněti nasadíme neškrtící obojek, pokud se brání, rozptýlíme jej pamlskem nebo hračkou - v momentě, kdy se přestane bránit, pochválíme jej popsaným způsobem a obojek okamžitě sundáme. Několikrát denně můžeme zopakovat, ne ihned za sebou, dobu obojku na krku prodlužujeme - pakliže později snáší dobře obojek, připneme vodítko a zkusíme se s ním projít. Snáší-li to dobře, můžeme začít jemným tahem usměrnit ho, aby nás následovalo - brání-li se a couvá a snaží se vysmeknout z obojku, okamžitě povolíme vodítko (zároveň tím eliminujeme další zkušenost pro celý další život a totiž to, že tímto způsobem se dá velmi snadno vyvléci z obojku). Zároveň se snažíme upoutat pozornost štěněte pamlskem nebo hračkou tak, aby nás následovalo, podaří-li se, musí přijít veliká pochvala a obvyklá odměna pohlazením s pamlskem. Poté dáme štěňátku pokoj a později opatrně opakujeme. S vodítkem nikdy neděláme trhavé pohyby - vždy jen mírný tah. Při správném postupu se obvykle štěně velmi rychle naučí chodit s obojkem a na vodítku. Děti a štěně - jsou-li v rodině děti, je třeba vysvětlit jim, že štěně je normální živý tvor jako ony a že to není hračka na hraní - proto by neměly štěně tahat jako hračku a pakliže se mu chce spát, ať v klidu spí. Že na něj musí dávat pozor, aby na něj nešláply, že by neměly vedle něj příliš křičet ani běhat, aby se něco nepřihodilo. Je-li potřeba štěně zvednout, nezvedá se taháním za přední nožičky nebo za bříško, mohlo by mu to ublížit. Štěně se bere za hrudník oběma rukama, nebo jednou rukou za předhrudí nebo rukou pod hrudník mezi předníma nohama a druhou rukou za nohu pod zadečkem zvedne se. Pakliže dojde k tomu, že na štěně kdokoliv nechtěně šlápne, okamžitě se k němu skloníme a omluvným tónem ho pohladíme - i tak malý pes pochopí, že to bolestivé, co se mu přihodilo, nebylo úmyslné. Už vůbec v žádném případě by neměly děti během hry a ani v náznaku na štěně cokoliv házet, napřahovat ruku, a vůbec ne s žádným předmětem nebo klackem. Štěně si hraje - čím je starší, tím jeho hry nabírají na temperamentu a divokosti. Štěněti opatříme dostatek hraček, nejlépe gumových, a nepoužíváme takové, u kterých hrozí spolknutí utrženého kousku, a proto nepoužíváme také hračky příliš malé. Protože malý raubíř se seznamuje se svým okolím pomocí ostrých mléčných zubů, necháme jej bydlet v místnosti, kde toho může drbat co nejméně, a dáme mu dostatek hraček. V době, kdy jste doma, vezměte jej ven, aby se proběhlo a unavilo - únava je individuální , vyzkoušejte si to a neunavujte štěně vycházkou až do naprostého vyčerpání. Pokud štěně cílí svou hru na nežádoucí předměty, také na Vaše ruce a nohy, snažíme se ho vždy zaujmou jeho hračkou a pakliže se jí chopí, pochválíme ho. Nepropadejme iluzím - pokud štěně dobře hračky zná, láká ho hlavně to, co ještě nezná. Pokud odcházíme a štěňě zůstává samo doma, odstraníme vždy z místnosti veškeré pro něj nebezpečné věci - např. elektrické přívodní šňůry, jedovaté pokojové rostliny...a také vše, co by mohlo zničit - např. obuv, oblečení, koberečky, atd. ( zpočátku se snažíme nechávat štěňátko samotné co nejméně a dobu, na kterou odcházíme, postupně prodlužujeme - aby si postupně zvyklo a vědělo, že se zase vrátíme...) Styk s lidmi a jinými psy - štěně potřebuje styk s jinými psy a lidmi - malé štěně je krásné a poutá pozornost okolí, a lidé je chtějí hladit - lepší je ovšem nepřehánět to. Úplně nejlepší je, aby si štěně cizí osoby jen očichalo a seznámilo se s nimi - naučí se tak styku s lidmi, nebude se jich bát, ale zároveň udělá zkušenost určitou zkušenost pro život - pokud necháme kdekoho, aby štěně hladil, bude si myslet, že všichni lidé jsou dobří (a to není pravda), a později až bude starší, bude se na kdekoho sápat a skákat a bude na obtíž svému okolí. Styk s jinými psy je také žádoucí, ale pouze se štěňaty podobného věku, dospělými neagresivními a psy tolerantními ke štěňatům, a v ne poslední řadě se zdravými psy, viz dále. Pečlivě dbáme na to, aby žádný pes štěně nenapadl a neublížil mu. ( VELKÝ POZOR ! ) Zdraví - štěně potřebuje styk s ostatními psy, aby si vytvořilo žádoucí vztahy, které se v této době utváří společně se vztahy k lidem. Ale pozor - nechejme jej stýkat jen se psy, které dobře známe, a kteří jsou zdraví. V dnešní moderní době, kdy jsou psi očkovaní, je procento psů přenášejících infekční nemoci - hlavně psinku a parvovirózu - naštěstí malé. Ale proč ta přísnost, říkáte si teď, moje štěně je přece očkované ! Chyba lávky - jednou z věcí, o které se obecně velmi málo ví je to, že u i malého očkovaného štěněte je určitá možnost propuknutí některé uvedené nemoci. Malé štěně má určitou hladinu protilátek v krvi z mateřského mléka matky, pak po očkování, ale plnou ochranou imunitu si dokáže samo vytvořit až ve třech měsících. Tehdy se provádí další očkování - organismus štěněte je teprve v této době schopen vytvořit dostatečnou hladinu protilátek v krvi proti nemocím a to na dalších dvanáct měsíců, tedy 1 rok. Nenecháme štěně na vycházce nic olizovat a už vůbec ne něco sbírat a polykat. Výživa - opravdu jen okrajově - od chovatele byste měli vědět, jakou potravou a jak často byste měli štěně krmit. Obecně platí, že prudce rostoucí štěně se krmí nejméně 4x denně (lépe 5x). Poměr bílkovin živočišného původu (hodnotné libové maso - svalovina, vajíčko, sýry, pribináčky) k příkrmům a to je zelenina, dále vločky (v menším množství spařené, syrové opatrně - nadýmají), nudle, rýže, apod. je v poměru 2 : 1. Příliš studené nebo příliš teplé krmení je nevhodné - ideální teplota je pokojová nebo taková, která nepřesahuje teplotu těla ( Dokážete-li to, např. zabraňte svému štěněti v zimě konzumaci sněhu ), protože ho může potkat akutní střevní katar. Z toho plyne, že nejen sníh, ale vše zmrzlé jako potrava je pro štěně nebezpečné. V dnešní moderní době je na trhu dostatek granulovaných krmiv pro štěňata - na granule pozor, krmíme ve velmi malých dávkách ! V žaludku nabírají potom až 4x svůj objem a podáváme-li je suché, musí mít štěně neustálý přístup k čerstvé pitné vodě ! Vyzkoušejte si, jestli by štěněti nechutnaly granulky hodinu předtím namočené do teplé vody - během této doby naberou svůj objem a rozhodně jsou pro jeho žaludek lepší, navíc tvrdé granule se špatně rozkousávají, malé štěně s mléčným chrupem nemá čím granule chroupat...Namočené granule ovšem nikdy neskladujeme - a když je kupujeme v pytli v obchodě, vřele Vám doporučuji koupit naprosto nejčerstvější podle data výroby na obalu. Dále si pamatujte, že sůl potřebuje pes jen ve velmi nepatrných dávkách a ve větším množství mu škodí, a že sůl ve velikém množství působí jako jed. Koření, hlavně ta ostrá, jsou také škodlivá - z toho také vyplývá, že nepodáváme uzeniny, které pochopitelně psům velmi chutnají, u dospělých je podáváme v rozumných malých dávkách a to jen občas, a u malých štěňat to neděláme vůbec. Odčervení - štěně by mohlo mít především škrkavku psí. Chovatelé zpravidla odčervují feny před porodem a štěňata několikrát, než přejdou k novému majiteli. Informujte se u chovatele, zda odčervení bylo provedeno a jak, a v případě podezření na přítomnost škrkavek (případně jiných střevních cizopasníků) se poraďte s veterinárním lékařem. Závěrem - všechny lumpárničky a nepříjemnosti malého štěněte vyváží to, že Vás bude Váš pejsek velmi milovat - bude přítulný, přátelský a oddaný po celý svůj život, a nikdy Vás nezradí. Bude to Váš nejlepší přítel po celý svůj život - a to není zrovna tak málo, že ano ? Rozdíly mezi štěňaty jsou natolik veliké, že objeví-li se opravdu vážnější problém, obraťte se na chovatele, který dobře zná nejlépe Vaše plemeno a matku, ať Vám poradí - jeho rada bude určitě ta nejodbornější. Veterinární problémy pak patří do rukou lékaře, nezkoušejte proto na štěněti žádné léčitelství.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář